České královny sice nejsou tak slavné, jako ty britské, ani tak početné, přesto jsou mnohé naše ženy skutečnými královnami ve své lidské povaze, odhodlanosti pomáhat a dělat svět lepším ať už díky technickým pokrokům, které nám dnes umožňují hrát naplno hry přes šipky live nebo jiné platformy, reformy a změny k lepšímu až po vytváření kulturních děl, které mají i dnes vliv na životy mladých českých generací. Tyto hrdinky jsou důležitou součástí české historie a dnes se podíváme na ženy, které neodmyslitelně patří k české historii a jejichž jména se neskloňují tak často, jak by mělo být správné.
Daleká a přesto důležitá historie
Když už byla řeč o královnách, právě u nich musíme začít. Pravděpodobně nejslavnější českou královnou byla Ludmila, která vládla v 9. století a je tak vůbec první kněžnou, kterou dokládají dochované historické prameny. Jako první z českých žen byla svatořečena a to ve 12. století v reakci na její vraždu, ale také na to, že to byla právě Ludmila, která vychovala české krále. Během své vlády Ludmila přijala v českých zemích křesťanství, to vedlo k rostoucí politické moci Přemyslovců.
V době, kdy byla Ludmila svatořečená žila další významná česká panovnice, Anežka Česká. Také ona patřila do rodu Přemyslovců a proslavila se hned několika významnými kroky, do Čech například přivedla františkánské hnutí poté, co si místo přijetí nabídek k sňatku zvolila řeholní život. V roce 1232 poté v Praze (spolu s bratrem Václavem I.) zakládají špitál, po dvaceti letech se mu dostalo řádního potvrzení od papeže jako “špitální a rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou”, který byl jediný řád původně založený na českém území. Anežka Česká je symbolem celoživotní snahy o charitativní práci, lásku, péči o nemocné a chudé. Ačkoliv se o svatořečení Anežky České pokoušel již Karel IV. došlo k němu až po Sametové revoluci, kdy ji svatořečil papež sv. Jan Pavel II.
Významné ženy reformací, práv a svobod
Lidská práva, ať už se jedná o svobodu slova, pohybu nebo volební práva žen ovlivnilo mnoho významných osobností české historie, včetně mnoha žen. Jedním z nejvýznamnějších jmen je v tomto případě Františka Plamínková, která je jednou z nejdůležitějších osobností emancipace žen u nás. Začínala jako učitelka, působila jako novinářka a nakonec se stala významnou političkou, která usilovala o volební práva žen, ale také mnohé sociální změny pro lepší život nejen žen. Jako jedna z mála se vrátila i po veřejném vyjádření podpory Edvardu Benešovi, což vedlo k její smrti během heydrichiády, v té době Františka Plamínková odmídla odsoudit atentát na Reinharda Heydricha za což byla popravena.
Dalším velice významným jménem z pohledu lidských práv u nás je Milada Horáková, slavná právnička bojovala za ženská a lidská práva až do svého předčasného konce, kdy ji komunistický režim jako poslední ženu popravil v politizovaném procesu, který pobouřil mnohé zahraniční státníky a dodnes vyvolává silné emoce. Milada Horáková pracovala mimo jiné také s výše uvedenou Františkou Plamínkovou, společně s ostatními ženami se snažily o změny v občanském zákoníku, který v té době nijak nechránil ženy, matky nebo nemanželské děti, to se jim v té době bohužel nepodařilo.
Během 2. světové války pomáhala uprchlíkům ze zabraných sudet po Mnichovské dohodě, byla členkou červeného kříže a celý život bojovala za práva těch, kteří se nemohou bránit. To vedlo k opětovnému setkání s Františkou Plamínkovou a to v Terezínské věznici, Plamínková je nedlouho na to popravena. Horáková, která zde měla také být popravena, se sama hájila před německým soudem v němčině a rozsudek byl změněn na 8 let, propuštěna byla s koncem války.
Velké ženy na závěr
Mnoho významných žen je možné vybrat z naší historie a vystačilo by to na několik svazků knih. Mezi další významná jména patří například první česká pilotka Božena Langlerová, významná žena českého protinacistického odboje Božena Hauserová nebo žena, která se zasadila o objevení a posmrtnou slávu významného malíře Františka Kupky – Meda Mládková, mecenáška umění a zakladatelka pražského Muzea Kampa.